Vydej se do krajiny snů

   Sedm divů světa je všeobecně známý seznam unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě. Jako sestavitel seznamu je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek O sedmi divech světa, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala. Ve starověku vzniklo mnoho seznamů sedmi divů tehdejšího světa (sestavili je kromě již zmíněného Filóna Byzantského např. Pausániás, Hérodotos, Hyginas a spousta dalších). Tyto seznamy se od sebe někdy i značně liší, často obsahovaly např. Babylónskou věž (zikkurat s chrámem boha Marduka), „kyklopské hradby“ v Tíryntu nebo v Mykénách, římský Kapitol, athénskou Akropoli, …Současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl patrně až v 18. století:

     Jediným dodnes dochovaným divem jsou egyptské pyramidy. Existence zahrad Semiramidin není definitivně prokázána a zbývajících pět divů světa bylo zničeno přírodními pohromami. Artemidin chrám a Feidova Dia zničil požár a zbývající tři divy světa podlehly zemětřesením.

Ze sedmi divů světa jsou snad nejznámější pyramidy v Gíze právě v Egyptě a jsou jedinými dochovanými stavbami a zároveň nejstarší stavby.

     Visuté zahrady Semiramidiny (také označovány jako Visuté zahrady babylónské). Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Semiramis na terasách paláce Nabuchodonozora II. kolem roku 600 př. n. l. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Archeolog Robert Koldewey vykopal v Babylóně zbytky kamenné stavby, která bývá mnohdy s visutými zahradami ztotožňována.

     Diova socha v Olympii byla asi 13 m vysoká monumentální socha, kterou v roce 433 př. n. l. vytvořil řecký sochař Feidiás. Nacházela se v Diově chrámu v Olympii. Na konci antiky byla v roce 394 našeho letopočtu přenesena do Konstantinopole, kde byla pravděpodobně roku 475 zničena při požáru. Kultovní socha vládce bohů Dia, byla vyrobena ze slonoviny tzv. chryselefantinovou technikou, vlasy a šaty byly ze zlata. Trůn z cedrového dřeva byl zdoben zlatem, ebenem, slonovinou a drahokamy. Jádro sochy bylo dřevěné. Zeus držel v levé ruce berlu s orlem na vrcholu, v pravé ruce měl sochu bohyně Niké. Ve vlasech měl věnec olympijského vítěze. Dílo zdobily četné mytologické výjevy - smrt Niobiných dětí, kentauromachie, amazonomachie a zrození Afrodíty.

Artemidin chrám v Efesu známý též jako Artemision byl vybudován kolem roku 550 př. n. l. ve městě Efesos na pobřeží Malé Asie. Artemidin chrám, postavený v jónském řádu, měl obdélný půdorys o rozměrech 115 x 55 metrů. Střední uzavřená cela obsahující sochu bohyně Artemis a zdobená drahokamy a vzácnými kovy. Cella byla obklopena celkem 125 štíhlými, 18 metrů vysokými jónskými sloupy, které cellu obíhaly ve dvou řadách. Výzdobu doplňovala také řada reliéfů. Ve své době byl chrám nejen jednou z největších staveb řeckého světa, ale byl také považován za jednu z jeho nejkrásnějších staveb a takřka normu jónského architektonického řádu. Proto byl prohlášen za jeden se sedmi divů světa. Chrám nesloužil pouze kultu bohyně, ale také jako dobové obchodní centrum. V roce 356 př. n. l. byl chrám podpálen Herostratem s Efesu, neboť dotyčný toužil zapsat se do historie. Po dobytí Efesu Alexandrem Velikým byl obnoven, ale roku 262 n.l. byl zničen Góty. Přestože byl ještě jednou obnoven, ztratil ve 4. století po nástupu křesťanství význam. Jeho sporé zbytky objevil roku 1869 Angličan John Turtle Wood.

Mauzoleum v Halikarnassu

     Rhódský kolos byla bronzová socha starověkého řeckého boha Hélia postavená u přístavu na ostrově Rhodos. Vystavěli ji obyvatelé ostrova v letech 304 - 292 př. n l., kteří tak chtěli bohu poděkovat za to, že jim pomohl odrazit invazi Démétria Poliorkéta, syna makedonského krále Antigona I. Monofthalma. Prodali ukořistěné válečné vybavení za 300 talentů a za ně se rozhodli pořídit tuto kolosální sochu. Díky své výšce přes 30 metrů se Rhódský kolos stal nejvyšší sochou starověku. Stavitelem kolosu byl Chárés z Lindu. Stavěl jej tak, že jej obkružoval tunami písku a štěrku, aby zakryl její dosavadní podobu. Když sochu po 12 letech dostavěl a odhalil, nesetkalo se jeho dílo s obdivem všude. Někteří Rhoďané si mysleli, že by tato gigantická socha mohla boha rozzlobit, a to tak, že by společně s ní mohl svrhnout i celý ostrov. Podle některých verzí stál rozkročený nad přístavem a pod jeho nohami proplouvaly lodě. Podle jiných verzí stál s nohami u sebe. Ke zničení sochy došlo v roce 226 př. n. l., kdy se rozlomila v kolenou a spadla. Její pozůstatky setrvaly na původním místě až do roku 653, kdy Rhodos přepadli Arabové a odvezli je neznámo kam. Pravděpodobně je posléze roztavili.

     Maják na ostrově Faru se ve starověku nacházel v Egyptě u města Alexandrie a byl nejvyšší stavbou tehdejšího světa. Nejznámější starověkou kresbou tohoto majáku je schematické znázornění majáku na minci Ptolemaia II. Filadelfa, která pochází ze 3. století př. n. l.. Podle popisu známého z Plinia staršího (Plinius však čerpal z jiného, dnes již neznámého díla) měla stavba čtvercový půdorys s délkou stran mezi 180 a 190 metry. V těchto rozměrech měl existovat dvoupatrový palác, který měl mít v každém rohu věž. Uprostřed chrámu byl umístěn vlastní maják, který tvořila čtverhranná zužující se věž neznámých rozměrů. Výška této věže bývá odhadována mezi 60 a 80 metry. Předpokládá se, že sloužila jako pevnost a že byla zakončena cimbuřím. Na této věži byla umístěna užší, pravděpodobně osmiboká věž, ukončená kamennou plošinou s otevřenou sloupovou síní (peristylem). Strop této síně tvořila pravděpodobně pyramidová věž, jejíž vrchol tvořila socha Poseidóna. Ve sloupové síni bylo zrcadlo, které odráželo sluneční paprsky a v noci zde byl zapalován oheň. Celková výška stavby není nikde udávána, jediný údaj z něhož lze tuto výšku dopočítat je vzdálenost na jakou bylo světlo z tohoto majáku viditelné. Největší viditelnou vzdálenost udává Flavius Josephus. Ten tvrdí, že světlo z tohoto majáku bylo vidět na vzdálenost tři sta stadií, což je mezi 53 a 56 kilometry. Pak by měla být pravděpodobně vysoká 180 metrů. Ale jak ve skutečnosti byla velká, není nikde dochováno. Taktéž o použitém stavebním materiálu není nic známo, podle Strabóna byl maják vystavěn z bílého kamene, podle Plinia a některých dalších údajů z bílého mramoru. Domněnka, že šlo o bílý mramor byla potvrzena některými archeologickými nálezy.

     Dne 7. července 2007 (symbolicky dne 7. 7. 2007) bylo podle počtu hlasů zaslaných lidmi z celého světa zvoleno Nových sedm divů světa.

Chichén Itzá	Yucatán, Mexiko	800 př. Kr.http
Socha  Krista Spasitele	Rio de Janeiro, Brazílie	1921 - 1931
Velká čínská zeď	Čína	221 př. Kr. - 1644 po Kr.
Machu Picchu	Cuzco, Peru	1460 - 1470
Petra	Jordánsko	1. st. př. Kr. - 100 po Kr.
Koloseum	Řím, Itálie	70 - 82 po Kr.
Tádž Mahal	Agra, Indie	1630