Vydej se do krajiny snů

Ve vývoji egyptského písma rozlišujeme tři hlavní fáze – hieroglyfy, hieratické a démotické písmo. Hieroglyfy (řecky „posvátná tesaná písmena“) sloužily jako písmo reprezentativní, a proto zdobí zdi chrámů, sochy atd. Jejich zjednodušením vzniklo písmo hieratické (řecky „kněžské“). Tím se psalo především na papyrus (pomocí štětce). Démotické písmo (řecky „lidové“) původně sloužilo hlavně k hospodářským záznamům a psalo se jím např. na střepy z hliněných nádob. Nejstarší hieroglyfický nápis pochází z roku 3100 př.n.l. Poslední démotický nápis je z roku 450 n.l. a byl objeven na ostrově Fílé nedaleko Asuánu.
Hieroglyfy ani další egyptská písma rozhodně nebyly miniaturní ilustrace (zobrazený předmět = význam znaku). To by je mohl číst každý! Šlo o důmyslný systém znaků, z nichž část skutečně znamenala to, co zobrazovala, další znaky ale označovaly jednotlivé souhlásky nebo jejich skupiny, jiné gramatické tvary (např. množné číslo) a další byly pouze pomocné. Speciální znaky měly i číslice.

Rozluštění hieroglyfů

Francouzský egyptolog Jean-François Champollion [žan fransoa šampoljon] publikoval v roce 1824 svou práci Nástin hieroglyfického systému starých Egypťanů, která znamenala zlom v rozluštění egyptských hieroglyfů. S pomocí rosettské desky (nalezena roku 1799 a obsahuje stejný text psaný třemi druhy písma – hieroglyfy, démotickým písmem a řeckou alfabetou. Text je poděkováním kněží z Memfidy faraonovi Ptolemaiovi V. za poskytnuté dobrodiní (196 př.n.l.). K vidění je v Britském muzeu v Londýně.) a dalších textů objevil základní zákonitosti tohoto starověkého písma – psalo se zprava doleva, zaznamenávaly se pouze souhlásky a rozluštil hlavní znaky.
Champollion byl vynikající lingvista a uvědomil si, že egyptská slova se podobají koptštině. Tento jazyk používali hlavně egyptští křesťané, kteří své texty zaznamenávali řeckou abecedou doplněnou o šest démotických znaků. Řecká abeceda už měla speciální znaky pro samohlásky, a proto se můžeme domýšlet, jak se egyptská slova vyslovovala. Bohužel to nebudeme moci nikdy ověřit...

Rosettská deska

Písaři

Povolání písaře (úředníka) bylo velmi ceněno. Kromě kněží byli písaři jediní gramotní lidé v Egyptě. Těžiště jejich činnosti spočívalo v úředních a účetních záznamech a opisování knih mrtvých. Literární činnost byla velmi okrajová. Psalo se štětcem dvěma barvami (černou a červenou) na papyrové svitky ze speciálně upraveného druhu rákosu. Nejdelší nalezený svitek je dlouhý neuvěřitelných 40,5 metru! Šířka byla asi 47 cm. Studenti se učili napodobováním svých učitelů – nejdříve opisovali školní úlohy, aniž by jim rozuměli, později se učili význam jednotlivých znaků (je doloženo přes 6000 hieroglyfů, ale písaři stačilo ovládnout 1000 asi nejpoužívanějších znaků).